Z kroniky
Jak to vlastně začalo.
Byla zima -únor 2003 a soubor Kopaničár hrál na besedě u cimbálu v Rudicích. Já /Pavel/ a Olin jsme si říkali, že bychom se mohli za nimi zajet podívat, cestou se zastavit v Nezdenicích na Světlovan a tak si pořádně po dlouhé době zase zazpívat a zatancovat. V Rudicích to byla sice velká přesilovka /přišlo málo lidí/, ale i takové souborové posezení mělo svůj smysl. Hlavně tam ale byla Marcelka Trtková /i když jí často ještě říkáme Vocílková / a měla na nás prosbičku, jestli bychom se jako chlapi mohli dát nějak dohromady a vystoupit v květnu ve Vlčnově v zahajovacím programu Jízdy králů v pořadu nazvaném "Muži o ženách", jehož byla spoluautorkou. Již dávno jsme si my vysloužilci slibovali, že bychom se měli občas sejít a zazpívat, ale tato výzva byla pro nás velkým impulsem. Olin už to viděl jako hotovou věc. Já ač založením optimista jsem trošku váhal, protože jsem se nemohl pořád dopočítat těch chlapů. Nechali jsme si to projít hlavou, oslovili kluky a začalo se rodit něco jako sbor. Smáli jsme se tomu názvu, ale to už tak bývá, že když spolu několik chlapů zpívá, říká se tomu sbor. Začalo nás šest - Pavel, Mirek, Olin, Jožka, Jirka a Tomáš. To už je ale duben a zkoušíme u nás doma a od velikonoc také na obecním úřadě ve Vápenicích. Na písničky o ženách jsme si vzpomínali a vypisovali je na papír, ale konečný výběr a pořadí udělala Marcela. Ze 14 písní byla polovina nových. Zkoušky probíhaly nahodile a přišel ten, kdo zrovna mohl. Písničky jsme si za doprovodu harmoniky nazpívali na kazetu a každý měl pak doma samostudium. Kompletní jsme se sešli poprvé až ve Vlčnově. Uspějeme kdo ví?
Vlčnov
Od osudné besedy u cimbálu v Rudicích uplynuly necelé tři měsíce. Říkali jsme si kolik máme ještě času, ale dneska je 23. května 2003 a už nejde říct ne. Na plakátech jasně stojí - v pátečním pořadu vystoupí Mužský sbor Z Vápenic a to jsme my! Jedeme autem a sbíráme postupně kluky. Mirek jede sám, tedy se svou paní, ale ještě musí jako vždy vyřídit spoustu věcí - tentokrát veze "forotu" na dort do Bánova. Tomáš -policista školák - přijede přímo z Holešova. Probíhají poslední zkoušky. Jsou tady horňáci se svojí hvězdou Lubošem Holým, který se živě zajímá co jsme zač. Podpořit nás přijelo hodně lidí. ŽS Čečera, děcka z Kopaničáru, pan starosta a hodně dalších příbuzných a známých. Je tady Marcelka s harmonikou a začínáme. Jak ale nasadíme "Hore zahradú" poslední známky trémy jsou pryč. Pak ještě dva vstupy s Ženičkami. O tom , že se vystoupení líbilo jsme se pak dočetli i v novinách: "Mužský sbor z Vápenic o jehož existenci jsme neměli dosud potuchy, zazpíval tak krásně čistě, až srdce usedalo".
Kopaničářské slavnosti 2003
Je sobota 12.7.2003 odpoledne. Jsme domluveni na 18 hod. Čekáme jaké bude počasí -mračí se, čekáme na Mirka, který jezdí autobusem a musí to stihnout, čekáme na Ženičky - vyjely z Hluku a jsou na cestě. Čekáme jak dopadne celé toto podivné čekání. Ale už je mu konec ! Počasí se umoudřilo, Mirek přibíhá těsně před vystoupením i s Ženičkami. Už nás volají na podium. Ozývá se potlesk a lidé se shlukují i z bočních stran. Zvlášť si všímám strýca Slávka, který jak říkal, přišel jenom kvůli nám. Byl to také on, kdo nám předával a učil písničky na "staré faře", po které dnes není ani památky. Marcelka nám před poslední písničkou "Ej moselo by něbyc " utekla od cimbálu, aby se opět vrátila a dala nám tón a vystoupení jsme zdárně dokončili. Premiéra na domácí půdě byla tedy úspěšně za námi!
Ostrava
Jestli to mám vzít popořádku, tak na začátku stála zase Marcelka. A teď si asi řekla : "Budeme s Ženičkama natáčet CD, dáme chlapom možnost nech sa projevíja". Nicméně nabídka o hostování našeho sboru na jejich nosiči dostala reálnou podobu. Písničky jsme zase nahráli na kazetu a každou středu večer zkoušeli. To, že jsme se s celou muzikou viděli až v ostravském studiu u pana Rokyty neberu dnes /po natáčení/ jako odvahu - spíše jako drzost. Víte ale jak to chodí, čas letí na spoustu věcí čas není a když si ho uděláte, začnou lidi bolet zuby a nebo zuří chřipková epidemie. Dne 7.2.2004 v 10:30hod.jsme po asi 2,5 hodinové jízdě do Ostravy natočili svoji první mrtvolku /tj. zkušební verze /. Poté jsme si šli vyslechnout těžkou kritiku / jinak velmi hodného pana Rokyty/. Čekali jsme palbu chyb, ale kupodivu řekl pouze ."Sbor dobrý-vydržet hlasově až do konce"/. Po natočení jsem chvíli kroužil před panem Rokytou kolem případného "cédéčka" našeho sboru a vůbec se mi nevysmál a že prý bychom o tom mohli velmi vážně uvažovat. V duchu už dávám Ženičkám prostor na našem nosiči. To jsem ale trošku předběhl dobu. Vždyť jak se točí CD? To si vybereme písničky, natočíme na kazetu, každou středu zkoušíme a až to všechno máme nazkoušené můžeme do studia točit "mrtvolku". Tedy pokud máme ještě maličkost /asi devadesát tisíc korun/.
Focení
Každý den po natáčení v Ostravě jsem přemýšlel, kdy se budeme fotit na obal CD, protože Pavel Gabrhel /Šimek/, který obal navrhuje potřebuje fotky co nejdřív. Nic jsem samozřejmě nevymyslel, znamenalo by to totiž abychom se sešli všichni ve stejný čas na stejném místě a ještě k tomu v kroji. Byla neděle asi 10 hodin a zazvonil telefon. "O půl druhéj sa fotíme - možete sa aj vy !" Daly o sobě vědět holky. Tak jsem všechny obvolal a kupodivu to všem vyhovovalo. Až na Olinka, který přišel z plesu ráno a ve 12 hod. měl ještě půlnoc. Slíbil jsem mu, že ho přivezu i odvezu a tak už nebylo co řešit. /Čakal na mňa - sedzel na schodoch, fajčil dútník a v druhej ruce polliterku páleného. /Jak říkám vzorně připravený. Na obecním úřadě v Hrozenkově už Petr Michalčík /Vajco/ fotil baby a když na nás přišla řada, Olinkova flaška byla prázdná. Kdo mohl si dal štamprlku a na fotkách to je vidět. My folkloristi říkáme - hlavně autenticita!! Tak proběhlo focení jednu obyčejnou únorovou neděli. A výsledek -posuďte sami /někde ve fotogalerii/.
Křest CD Hluk 2004
Jak už z předchozích příspěvků víte, byli jsme pozváni jako hosté k natáčení CD CM Ženičky z Hluku. To se povedlo a výsledek nakonec předčil naše očekávání. Nestálo tedy nic v cestě představit jej veřejnosti. Týden předem proběhla v Hluku zkouška v LŠU ,kvůli osvěžení paměti. V den křtu 16.4.2004 bylo na hlucké tvrzi vše připraveno, jediné s čím organizátoři večera asi nepočítali, byl obrovský zájem veřejnosti a tak se brzy zjistilo, že by se klidně zaplnil sál dvojnásobné kapacity. Vystoupení začalo a každé číslo bylo odměněno velkým potleskem. Poté následoval vlastní křest, který provedli zástupci obce. Došlo i na přání a gratulace ostatních. Náš sbor daroval láhev slivovice s etiketou našeho sboru a věnováním. Do naší kroniky jsme získali další cenné trofeje v podobě kreseb od Miška Evena a hřejivých slov od Aničky Maděričové a pana Říhy. To byl večer s názvem dle CD "Už sa ně to stalo".
Dožínky St.Hrozenkov
Hospodáři slaví konec roku slavnostními dožínkami a pro náš sbor se také dožínky ve St.Hrozenkově v září staly také poslední akcí roku. Konají se již tradičně v centru obce a kupodivu proti kopaničářským slavnostem této akci počasí vždy přeje. Vládne tady příjemná atmosféra a v té se každý účinkující musí cítit krásně. My jsme se připravovali zodpovědně a pro zpestření jsme udělali první výjezdní zkoušku a to v Komni. Tato byla obzvláště podařená, protože kromě zpívání se grilovalo maso a popíjelo v Olinkově zahradním altánku. Bylo to výborné a tak poděkování patří jak Olinovi, tak i jeho manželce Janě. V průběhu dožínek jsme se dobře bavili. Vystoupení bylo jen krátkou epizodkou na podiu, protože jsme si po chuti zazpívali i u občerstvení na obecním úřadě ,ale také u Ladika Gabrhela, který byl nemocný. Moc se mu ta nemoc nevyplatila, protože jsme mu při posezení na dvoře snědli a vypili všechno co měl připraveno. Laďo, také děkujeme, ale příště buď radši zdravý! A protože jsem neřídil /auto/, tak jsem se zřídil /trošku/.Tak tedy vypadaly dožínky ve St.Hrozenkově v září roku 2004.
Hluk - Jízda králů
Po důkladném zimním spánku, který pro nás trval téměř do dubna, jsme se začali opět scházet. Nejen za zpěvem, na který občas ani nedošlo, ale hlavně za besedováním a vyprávění starých historek. Zimní spánek však zřejmě nestačil našemu Jožkovi, který se v něm rozhodl pokračovat a dal si se zpíváním pauzu. Snad ho to brzy přejde a i on se probudí. Čekáme!! Vystoupení v Hluku měla na „ svědomí“ opět Marcela s Ženičkami. V pořadu „ Z vršku do doliny“ kromě nás účinkoval ještě soubor Ševčík, MS Hluk, ŽS Čečera, Klebetnice a CM Babica a Ženičky. Vybrali jsme si zbojnické písničky. Celá sada na nás působila trošku morbidním dojmem, ale život zbojníků je holt takový –žádné peříčko! S muzikou jsme zkoušeli až na místě a byli jsme pochváleni, že vždycky přijdeme a překvapíme / příjemně / něčím novým. Jedna sadečka byla s harmonikou. Vystoupení bylo pěkné, jenom škoda, že kvůli dešti byl program místo před tvrzí – uvnitř. Jeli jsme avií a tak jsme se všichni krásně „uvolnili“. Zazpíval si s námi i Pavel Gabrhel /Fučo z Vápenic/, snažili jsme se ho zlákat jako stálého člena /aj na pálené/,ale zatím odolává.
U kaple na Žítkové
Kolem hodů, které bývají v „ hrozenské“ farnosti první zářijový víkend, se konají slavnostní mše svaté u kapliček a zvoniček pod širým nebem v okolních obcích. Po mši svaté se lidé scházejí k přátelským debatám při malém občerstvení. Sjíždějí se totiž každoročně rodáci, kteří využívají těch několika příležitostí k tomu, aby viděli, co se v jejich rodišti od minulé návštěvy změnilo. K poslechu hrává dechová hudba a letos nás paní starostka ze Žítkové k takovému setkání pozvala. Počasí nám přálo a tak se 10.září 2005 sešlo u kaple v „Huťách“ hodně místních i přespolních. Po bohoslužbě hrála Hrozenčanka se kterou se střídal náš sbor a holky z Čečery. Ulévala se slivovice a pojídaly koláčky. Byla dobrá nálada, lidé tleskali a očekávali další a další písničky, které již léta neslyšeli. Některé písničky přidané na přání jsme neměli ani nazkoušené, ale byli jsme i přes malé chybičky přijati velmi vřele.
Vápenická zvonička.
Hody s dožínkami ve Starém Hrozenkově, které se konaly 11. září jsme sledovali jako diváci, ale nelitovali jsme. Letošní dožínky byly ve znamení hostů, jichž bylo letos více než jiné roky. Náš sbor čekalo vystoupení až za týden a to 18.září u zvonice ve Vápenicích. Na toto zpívání jsme se obzvláště těšili, protože to bylo vlastně první vystoupení „doma“. Vápenice přece neseme i v našem názvu. Už ze Žítkové jsme věděli, jak taková akce bude probíhat. Ke zvonici jsme vyšli pěšky a stihli i mši. Poté hrála Hrozenčanka, které jsme tentokrát vydatně pomohli se zpěvem, pak zazpívala Čečera a náš sbor. Tímto způsobem se vystřídalo hodně sad a hodně písniček. Opět se ulévala slivovice, ale také víno a točilo se pivo. Pojídaly se koláčky a děti dostaly od pana faráře perníčky a cukroví. Klukům tentokrát vůbec nevadilo, že přidáváme písničky bez předchozí zkoušky. Byla totiž nálada jakou nepamatujeme. Zazpívala si s námi i paní Kubínová, rodačka z Vyškovce, která nás hned zvala k natáčení do rozhlasu a televize – jsme připraveni a čekáme!! Hrála nám Marcelka na harmoniku a obou akcí se zúčastnil i náš Jožko, který tuto hodnotil velmi kladně. Přes veliký vítr jsme u zvonice vydrželi při červeném víně do konce. Tuto krásnou akci jsme vyhodnotili v „naší“ zasedačce. Takových opravdu jen víc!
Ohlédnutí za letošním kosením.
Už několik let se chystáme na kosení do Buchlovic. Pořád nám to nevychází a navíc jsme ani nezkoušeli. Zkoušet musíme ale doma. Když jsme se pokoušeli domluvit datum tohoto malého kopanického kosení, nikomu to „nepasovalo“. Tak jsme s Olinkem rozhodli direktivně. 29.května 2005 ráno v pět hodin u Hedviky Jankesovej v sadu! Sešli jsme se sice jenom tři – já, Olin a Jirka, ale vůbec nám to nevadilo. Náš děda vstával ještě dřív a už nám stihnul obkosit úvratě aj cosi navíc. Sešel si s námi ještě několik řádků. Zkoušeli jsme i ten zpěv, ale moc to nešlo. My zkrátka buď kosíme, nebo zpíváme. Překvapila nás moje manželka Inka, která přinesla v ubrusu na zádech „koscom“ svačinu. Pagáče ze šporáku, kafe, škvařeninu, pivo, buchty. Po každém řádku jsme si dali po štamprlce, zajedli a zazpívali a i když jsme nakonec nepokosili všechno na co jsme si brousili zuby ( i kosy), slíbili jsme si, že se u Jankesů musíme sejít i příští rok. Paráda!!!
Přehlídka krojů v Uherském Brodě
Naše poslední vystoupení u zvonice ve Vápenicích shlédla i paní Kateřina Kubínová, rodačka z Vyškovce, žijící v Uherském Brodě, která se ovšem o dění na Kopanicích stále živě zajímá. Zazpívala si s námi a hned nám nabídla účast na několika akcích. První z nich byla přehlídka kopaničářských krojů, kterou připravila pro klub seniorů v Uh.Brodě. Naším úkolem bylo proložit písničkami jednotlivé příchody figurantů v krojích od těch nejmenších, přes dívčí, ženské a mužské, až po slavnostně vystrojený pár ženicha a nevěsty. Sama paní Kubínová všechny součástky oděvů podrobně popsala a přidala i něco z těžkého života předků, kteří tyto kroje nosily. Zájem byl velký a možná se bude tato akce ještě opakovat. Snad jen příště více zkoušek. A že byla spokojena i paní Kubínová o tom svědčí pozvání na další akce.
Kopaničárek slavil 40.výročí založení
Před oslavou založení souboru Kopaničárek, která se konala 29.října 2005 v kulturním domě ve St.Hrozenkově jsme byli osloveni manželi Rapantovými, jako bývalí tanečníci Kopaničárku. Tímto dětským souborem prošli téměř všichni z nás. Proto jsme byli pozváni, abychom si zavzpomínali na tyto roky a připomněli se některou z dětských her a tanců se kterými jsme tenkrát vystupovali. Zkoušku jsme měli až v předvečer oslavy a teprve na ní jsme dali všechno dohromady. Holky udělaly dívčí hry a my zase rozdělávali oheň, jezdili na koních /z polystyrenu/ tancovali zbojníka a na závěr i s holkami přidali ještě hrozenskou a čardáš. V sobotu vše proběhlo nadmíru slavnostně. Velká výstava fotek a pouštění videonahrávek vše zahájily. Následovala vystoupení všech tří skupin současného Kopaničárku. Jakmile dotancovaly, bylo pokřtěno první CD. Gratulanti zaplnili podium a po krásných slovech přišli na řadu hosté. CM Světlovánku, Kopaničár a my. Tancovali jsme jen v „košelách a traslavicách“ bosky. Opravdu jsme se vyřádili a užili si to možná víc než tehdy. Sklidili jsme velký aplaus a v průběhu tohoto kouzelného večera si zazpívali i jako mužský sbor – krásný večer !!
Český rozhlas Brno ve Vápenicích.
Bylo 27.listopadu a náš sbor měl před sebou další velkou věc a to nahrávání pro český rozhlas Brno. K tomuto projektu nás pozvala opět paní Kubínová, která nás v uplynulém období zásobuje jednou akcí za druhou. Natáčení mělo probíhat na Vyškovci v chaloupce paní Kubínové, která byla hlavní osobou. Ve svém medailonku měla poutavě vyprávět o vánocích a vánočních zvycích na Kopanicích a my vypravování podbarvit písničkami. Počasí ale bylo proti, protože napadlo hodně sněhu, tak se místem natáčení stala naše zkušebna na obecním úřadu ve Vápenicích. Zahrát přišel i pan Rapant, ke kterému už neodmyslitelně patří Ladik a Jožin. Marcelka nám hrála na harmoniku. Když jsem s panem Rapantem domlouval co a jak, shodli jsme se, že budeme hrát a zpívat a „co sa im bude lúbit nech si natočíja a potom vyberú“. Z Brna přijel pan Plocek se spolupracovníky. Všechno se mu velmi líbilo i když nás všechny vracel několikrát znovu. Zvláště se mi zalíbila jeho průpovídka: “Kopanická muzika snese hodně odlišností a odchylek, ale toto je už moc – zkusme to ještě jednou. “Potrápila se i Marcelka, která dopředu nevěděla co bude hrát a potrápila se i paní Kubínová, které únava či tréma zabránily, aby vše natočila dle svých představ. To se podařilo následující dny v Uh.Brodě a jak to dopadlo budeme mít možnost poslechnout si na Štědrý den a na Štěpána v hodinovém pořadu. Moc se těšíme.
Rotary – Uherský Brod
Nadešel 10.prosinec 2005 a to byl den, kdy nás čekalo vystoupení u příležitosti založení ROTARY klubu v Uherském Brodě. Tato událost byla pro „rotaryány“ nadmíru prestižní, vždyť přijely významné osobnosti z vedení tohoto spolku ze Švýcarska i hosté z jiných států, ale i hosté ze všech koutů republiky. Rovněž zastoupení politické od senátorů přes poslance, zástupce krajů i místních samospráv. Důležitost, kterou této akci všichni přikládali dávala tušit, že právě toto je pro nás událost roku. Jako doprovod jsme si pozvali Ženičky. Zvlášť velké obavy jsem měl z tohoto vystoupení. Nešlo o strach ze zpěvu, ale o účast kluků, protože nejdřív mohli všichni, pak se zjistilo, že Mirek musí jezdit /tedy pracovat/ a Olin naplánoval oslavu narozenin /slíbil ale že přijede /. Obavy se nakonec částečně naplnily. Olinek po několika telefonátech přijel a bylo nás šest. A doprovod ? Katce onemocněl malý a nemohla přijet. Primovat musela Mirka, která to zvládla na jedničku, kontrovala Eliška a na basu hrála Terezka. Marcelku jsme měli v záloze, když bude prostor po vystoupení. Přes všechny potíže vystoupení dopadlo výborně, až na konec, který za nás zrežírovali ostatní a poslali Marcelu za námi, když jsme to nejmíň čekali. Zvládli jsme i nečekaný přídavek a z muzea J. A. Komenského se rychle vytratili.
Velká nad Veličkou.
Na tento den 17. prosinec 2005 budeme v našem sboru dlouho vzpomínat. Byli jsme totiž pozváni do Velké nad Veličkou na předvánoční zpívání mužských sborů z Horňácka, Podluží, Hanáckého Slovácka, Hané, Uherskobrodska, Uherskohradišťska, Kyjovska, Strážnicko-veselska a z Kopanic. Zahájení se konalo ve sportovní hale, kde se sešly všechny sbory, aby zazpívaly společně vánoční koledu a překonaly tak český rekord ve sborovém zpívání a délce programu. Za účasti notáře jsme na velké tabuli sledovali počet zpěváků. Ten se nakonec zastavil na čísle 271, což znamenalo rekord. Poté se všechny sbory přesunuly do místní školy, kde měly šatny v jednotlivých třídách. Po dobrém guláši a víně, jsme čekali až přijde řada na naše vystoupení. Nás doprovázely Ženičky, které byly i hostem večera. Odpoledne i večer jsme si užívali a hodnotili výkony jednotlivých sborů, až do telefonátu, kdy manžel Katce sdělil, aby hned přijela domů, protože malý plače. Naštěstí existují lidé jako Tonda Vrba – hlavní organizátor, který okamžitým a velice vtipným zásahem změnil pořadí a pozval nás na podium. Řekl:“Včíl zazpívajů Kopaničáři, protože jejich primáška kójí a děcko doma bečí, chlap léce s kočárem po Hluku a neví si rady. Tož jich pustite!“. Byl to originální úvod, který nás krásně uvolnil a naladil zároveň. Zpívalo se nám lehce a v tak silné konkurenci jsme se rozhodně neztratili, ba hodně lidí, kteří o nás neslyšeli, jsme příjemně překvapili. Mrzelo nás jen, že jsme nemohli zůstat déle a museli jet domů.
Olin měl 40
Ačkoliv měl Olin čtyřicáté narozeniny už začátkem prosince, my jsme se k němu do Komně dostali až 31.ledna 2006. Chtěli jsme mu popřát všichni najednou a to byl pro šest lidí problém. /Nevím jak to řeší ve sborech s 20 členy/. Měl připraveného všeho, jak my říkáme „moc druhů“ a tak jsme jenom chviličku řešili kdo je vlastně dneska řidič a potom už jenom jedli, pili a zpívali i při harmonice, kterou si vzal Jožko sebou. Oslavenci jsme koupili na památku dřevěné auto se skleněnou cisternou /nebo „pálenicú“/, jejíž obsah jsme také ochutnali a konstatovali, že až to vypije, může si tam dát „pořádnú slivku“ a ne nějaké 40% náhražky. Zveršoval jsem mu pár příběhů z těch mnoha, které jsme spolu prožili a kolem půlnoci jsme odjížděli domů.
Tak Olinku hodně zdravíčka do dalších let přejí kluci ze sboru!!
Rudice
Do Rudic jsme se vypravili v neděli 21.5.2006 a to za účelem přehlídky krojů z Kopanic, kterou jsme už absolvovali v Uh.Brodě pro Klub seniorů na podzim loňského roku. O doprovod jsme tentokrát poprosili pana Rapanta a jeho hudecké trio. Hlavní zkouška proběhla ve škole v Hrozenkově a místo vyjasnění několika detailů, nám spíš přinesla hodně otazníků. Připravili jsme si písničky, kterými jsme chtěli prokládat poutavé vypravování a popisování jednotlivých krojových součástí od malých dětí, přes mládež, dospělé až po oděv nevěsty a ženicha. Paní Kubínová, v jejíž režii se vše odehrávalo si ještě během zkoušky vzpomněla na několik dalších písniček, které by tam ráda slyšela. Vše bylo zapsáno, vyzkoušeno po drobných ústupcích obou stran. Vystoupení nakonec proběhlo zase trošku jinak, ale jako mistři improvizace jsme společně vše zvládli. Po vystoupení jsme si při štamprlce slivovice ještě zazpívali spoustu krásných písniček. To bylo zase jedno pěkné nedělní odpoledne – tentokrát tedy v Rudicích!
Vlčí vrch
Na sobotu 8.července 2006 jsme dostali pozvání k vystoupení na Vlčím Vrchu, což jsme si považovali, protože se jednalo o naše první zahraniční vystoupení. Daleko jsme cestovat nemuseli – Vlčí Vrch je osada patřící k Horné Súči, ležící pod horenkou Chabovou o které zpíváme v písničkách jak my, tak i naši kamarádi z druhé strany hranice. Pořad s názvem „Spod Chabovej z toho vŕšku“, byl již 4.ročníkem a bývá převážně setkáním Súčanů ze všech přilehlých osad –Dúbravy, Trnávky, Závrské ad. Každý se zná s každým a proto i při organizaci celého odpoledne vládla přímo rodinná atmosféra. Nás přijelo pět. Mirek byl v práci a Tomáš na dovolené. Zazpívali jsme 5 písniček, ale zejména mojí vinou jsme nasadili první písničku „Ej moselo by něbyc“ o něco výš, což nám připravilo „muka“ v písních navazujících. Poslední už byla ale opět jak jsme zvyklí. Potvrdilo se nám, že zkoušky jsou opravdu důležité a bez doprovodu je třeba si být dvakrát jistější. Byli jsme odměněni velkým potleskem, upomínkovým talířkem a osúchem o průměru přes půl metru. S osúchem jsme se vyfotili a pak ho ochutnali. Slova chváli „chalany zatál ste boli najlepší“, bereme s rezervou a příští rok rádi ukážeme, že zpívat opravdu umíme!!
Kopaničárské slavnosti XLVI
Letošní slavnosti se konaly ve dnech 14-16.července 2006. Každý kdo přijel určitě nelitoval a to hned z několika důvodů. Důvod první. Je patrný hned od vstupu do areálu slavností. Vše prošlo dokonalou rekonstrukcí. Od laviček, světel, přes pokladny, přístavbu k pódiu, kde vzniklo zázemí pro účinkující i konferenciéry. A konečně – zastřešení části pódia po kterém se volalo tolik let. Velkých změn doznalo i ozvučení, což poznali všichni před mikrofony i ti za nimi. Zase máme na Kopanicích něco, na co můžeme být pyšní! A druhý důvod – program. Velký příklon k folklóru, což chválíme a s hosty zvučných jmen. Martin Hrbáč, Magdaléna Múčková, Luboš Holý, Jarmila Šuláková. A co my? Vystoupení se nám podařilo. Doprovázel nás pan Rapant se svým triem a s těmi se nám zpívá vždycky výborně. Rádi bychom je zvali častěji – uvidíme. Po ohňostroji jsme se sešli u CM Vinar a zpívali jsme a tancovali až do „ochraptění“. Občas jsme muzikantům připravili perné chvilky našimi znalostmi slovenských písniček i „pizdury“, ale to nikomu nevadilo a nám už vůbec. Kolem čtvrté jsme šli domů /kromě Olinka, ten byl letos vzorný a už doma spal/ A tak nezbývá než letošní slavnosti hodnotit podtrženou jedničkou!
Tomáš Baťa slavil na Vyškovci.
Několik týdnů před 15. zářím nám dala paní Kubínová vědět, že na její chalupě na Vyškovci bude slavit narozeniny velmi vzácný host. Tím hostem byl slavný český švec Tomáš Baťa . K 92 narozeninám mu „rotaryáni“ jejichž členem je chtěli dát neobyčejné posezení v obyčejné chaloupce na Kopanicích. Co takové posezení pro organizátory znamená? Tak třeba – místo pro přistání vrtulníku, parkování pro auta hostů, místo pro stan 10X15 metrů, prohlídka kuchařem z hotelu Moskva ze Zlína, kde a kdo bude jaké dobroty podávat. A jak to vypadalo ve skutečnosti? My jsme byli na místě o dvě hodiny dřív a zpívali jsme za doprovodu CM Strýci ze Strání všem okolo, kteří ještě dolaďovali drobnosti. Místo vrtulníkem přijel pan Baťa autem. Vysedl oblečený do valašského kroje s klobúkem na hlavě a s valaškou v ruce, za doprovodu dcery. A celý harmonogram oslavy přestal platit a nastala pro všechny velmi milá a přirozená improvizace. S každým si podal ruku, všichni mu přáli a hromadně se fotili. Dostal různé dárky např. vodu ze 7 studánek paní Kubínové, nebo obraz, na kterém je sám jako chlapec, než odešli do Ameriky. Oslavenec se velmi dobře bavil, rozmlouval s námi ,ochutnal speciality z Kopanic. Zatancoval si, zazpíval. Všechny překvapil čistou myslí a vitalitou. Na krásnou chvíli rádi vzpomínáme my a jak jsme se dozvěděli i pan Baťa. Hodně zdraví!!
Vápenice – U zvonice
Neděle po hodech byla tradiční slavností u zvoničky ve Vápenicích. Po mši svaté jsme se měli střídat s holkami z Čečery a dechovou hudbou, ale ta z nezjištěných důvodů nedorazila / čekala na odvoz ve zbrojnici/. Dostali jsme tedy hodně prostoru a jediným nástrojem byla Marcelina harmonika. Lidé kteří se sešli si s námi zazpívali u drobného pohoštění v podobě koláčků, piva, vína a slivovice. Vyfotili jsme se u nové i staré zvonice a jako každoročně šli se zpěvem dolů. S Ladikem a Olinem jsme pak hody zakončili na „húpačce „ před naším. Další koláčky, další štamprlky a další písničky. Volali jsme na kolemjdoucí a tak se zastavila i paní Krajčová. Hodně jsme vzpomínali na staré časy a krásné lidi. Pro Olina si dojela Jana v kroji, který ji moc slušel a možná i proto bez velkého přemlouvání nasedl do auta a po „jednej na cestu“ odjel domů. Už se začínalo stmívat, když jsme se loučili s posledními hosty.
Čtyřicítka.
Koncem února se dostavila „čtyřicítka“ k dalšímu z nás a to zrovna ke mně ( Palovi). S termínem oslavy to bylo zase těžké, ale stihli jsme to dřív než Jirkovi (rok opožděně)! Nakonec sice nemohl Tomáš, ale on si to určitě vynahradí na jiné akci. Kluci přijeli, popřáli a zazpívali písničku „Pome chlapci pome zbíjac“, ovšem se slovy upravenými pro dnešní příležitost. Dostal jsem také dřevěného koníka s vozíčkem.Veze 6 štamprlí a „pól litra páleného“. Jožko zahrál na harmoniku, zazpívali jsme si vypravovali staré příhody, na které někteří z nás už zapomněli. Pěkně stráveným večerem jsem se tedy „ přehoupl“ do další čtyřicítky. Kéž by byla aspoň z poloviny tak krásná jako ta první!
Čečera slavila.
Jestli se říká, že pátek 13 je nešťastný den, tak tato pověra rozhodně neplatila pro holky z Čečery. Tento ženský sbor už 10 let rozdává radost. Písničky z Kopanic v jejich podání znamenají vždy velký zážitek. (Pro nás i mrazení po celém těle)! Jestli-že jsme si mysleli, že vrcholem jejich práce bylo vystoupení s názvem „O touze a čarování“, musíme si názor poopravit poté, co jsme shlédli jejich pořad právě v předvečer zahájení Kopaničárských slavností a to v pátek 13.7.2007 v kulturním domě ve St.Hrozenkově. Hrané scénky z minulosti i „hlášky“dnešní doby, proložené písničkami za doprovodu „Mináríků“ a Ženiček udělalo z pořadu „Z Hrozenka do sveta“ opravdovou lahůdku. Náš sbor jako jediný vystupující host zazpíval za doprovodu hudeckého tria pana Rapanta sadu písniček z Kopanic. Stali jsme se také prvními gratulanty s kytičkou a přáníčkem . Hostů a gratulantů byla spousta a to i významných osobností. Poté začala zábava a tak jsme si zazpívali a zatancovali po chuti. Jedničkou večera byla ale poprávu Čečera. Děkujeme za krásný zážitek který jste nám všem připravily!
Dožínky.
V září 2007 proběhly ve St.Hrozenkově tradiční dožínky s krásným průvodem, který nám může dost vesnic okolo závidět. Omašlené a jinak nazdobené traktory od těch nejstarších veteránů – pro nás legendárních „pětadvacítek“, přes koně s vozy, až po moderní techniku. Na vozech jsou pak vidět ukázky různých činností, jako mlácení obilí cepy, nebo mlátičkou, mletí na mlýnci, čistění obilí přes fukar a podobné práce, dnes již málo k vidění. Je to událost pro celé Kopanice. A že tato akce získává na věhlasu, svědčí i ohlasy účinkujících souborů. Na letošní vystoupení máme zajímavou vzpomínku. Když jsme čekali, až nás ohlásí, tak nám chyběl Olin. Na podiu jsme rozhovor s moderátorkou natahovali jak jen to šlo a očima sledovali, jestli se Olin ukáže. Řekli jsme už vše o sboru a práskli něco i na Olina a když se neukázal ani na výzvu paní Vandrové, začali jsme zpívat. Objevil se až v závěru a nečekaně, ale zajímavě tak zpestřil náš výstup. (pozn. Olin byl ve zbrojnici pro stojánek s notami – zpívá totiž i s dechovkou).
1.Fašjanky ve Vápenicích.
I když tato akce nebyla vyloženě akcí sboru, všichni se těšili, protože klasická masopustní obchůzka po Vápenicích byla premiérou. Občas se v minulosti podařilo „odskočit“ Kopaničáru, nebo dechovce. My jsme tuto obchůzku plánovali už dávno (možná 20 let), ale zorganizoval ji až nový starosta Jožin Kubáník známý basista a folklorista vůbec. Sraz masek byl v sobotu v 9:00 hod. v bývalé vápenické škole. Maskám vévodil slamenár, který nesmí chybět a zbytek byl pestrou směsicí. Cikánky, vodníci, mumie, kominík, šašci, králíci, čarodějnice a další – celkem asi 20 masek nasedlo na vlečku taženou našim traktorem ( Zetor 25), což byla při vzdálenosti, kterou bylo třeba urazit dobrá volba. Vyrazili jsme a čekali na reakci lidí. Byli jsme velmi mile překvapeni jak nás vítali a byli připraveni – koblížky, chlebíčky, milosti a vždy něco na zapití. Každému jsme zazpívali za doprovodu naší muziky - 2 harmoniky (p.Bartoš a Marcela), housle Vašek Gregor, basa Štěpán Bartoš, ozembuch Ladik Gabrhel. Občas se i tancovalo. Nálada byla výborná, ale zradilo nás počasí, když po obědě začalo hustě pršet a proto část Vápenic jsme objeli ve zrychleném tempu. Skončili jsme opět ve škole, kde probíhala zabíjačka. Už se těšíme na fašjanky 2009!
40.
Nešlo to už dál utajit. Ano Mirek Jurák měl čtyřicet roků! Jenomže stejně jako Jirkovi, tak i Mirkovi jsme šli přát s ročním zpožděním. Bylo to zapříčiněno i Mirkovou precizností. Něco se mu nezdálo s odpadem a tak pro jistotu přes celý dům provedl 1,5 m hluboký a skoro ¾ m široký výkop. No a než to dal zase všechno dohromady, bylo mu už 41. Nám to ale nevadilo a klidně jsme si počkali. Vyplatilo se !! Mirek to pojal ve velkém stylu a tak jsme jedno odpoledne seděli v Uh.Brodě v restauraci u rezervovaného stolu. Vybrali jsme si každý co mu chutná a byla dobrá nálada ( chvílemi jsme možná rušili i učitele u všech okolních stolů – prostě den učitelů). Nasyceni jsme se pak přesunuli auty na Trebín, kde byla připravena druhá fáze. Jožko nám hrál na harmoniku a tak jsme jen zpívali, jedli a pili. Mirek pro nás udělal takový malý minikošt slivovice. Nemělo to chybu a tak jak je každá oslava něčím výjimečná ,byla i tato. Děkujeme také Janě, která naši společnost vydržela do nočních hodin. Mirek je můj spolužák ze školy, byli jsme spolu na vojně i v Regrútech v Kopaničáru i mimo něj a teď i v našem sboru. Je to kamarád se stejným smyslem pro humor. Přeju Mirkovi hodně zdraví, štěstí, splněných snů a sobě ,aby zůstal dál mým kamarádem se kterým zažiju moc rád spoustu dalších krásných příhod a zážitků !!
II. Kopanické kosení
Po dvou letech jsme si chtěli s klukama zase zpříjemnit jedno krásné sobotní ráno. Domluvili jsme se na 7 hodin na Šagátkách s kosama. Přišlo nás víc než na kosení první a Mirek aj v pracovní košuli a já s Olinem se širákama – malá generálka na Strážnicu. No a ještě Roman a Tomáš, na kterého jsme byli zvlášť zvědaví. Jirka musel do práce a mrzelo ho to, protože věděl, že s nama bude určitě větší sranda, než ve skale, kde pracuje. Náš děda nám dal po štamprlce a ukázal nám, kde si dávat pozor, aby spolu s trávou nešly k zemi i stromečky a kvítka, které si sem zasadila tetička u které se kosilo. Kosilo se nám dobře a až s podivem jsme sledovali, jaký pás louky najednou padá k zemi. Po každém řádku jsme si dali „ po jednéj“. Vše pečlivě vyfotili v různých pozicích a polohách. Každý zkusil kosu každého a vynesli jsme verdikt, že nejlepší má Mirek. Tomáš měl sice kosu od jejich dědy nakutou, ale krtiny udělaly své a tak místo trápení s kosou jsme se dočkali svačiny, kterou nám Inka přinesla. Dobroty jako pagáče , ušmudlané vojsko, pomazánka, smaženica a domácí chleba rychle mizely z kastrolků a misek. Všem moc chutnalo. Dobře jsme si zazpívali, zakosili pojedli aj popili a potom jsme celé naše kopanické kosení zakončili posledním nabroušením kosy – „ aby sa čert něsmjal na krivej haluzi“ !!!
Svatba
V jedné písničce zpíváme „čo je nám slobodným, možeme chodzic, muzigy vodzic, dzeň po dni“. Toto už zřejmě omrzelo Tomáše, který se rozhodl po delší známosti oženit! Dal nám vědět včas, abychom mu na svatbě zazpívali. Nad svatebním darem jsme si hlavu lámat nemuseli, protože Tomáš si přál dřevěné autíčko s pálenicú (to jsem sehnal až v Tescu v Přerově). V den D jsme ve smluvenou hodinu čekali v Bojkovicích u školy v jejíž jídelně se svatební hostina odehrávala. Ženich Tomáš nás přivítal a pozval dál a protože tam hrálo trio z Kopanic, tak jsme mohli začít hned zpívat. Moc se to líbilo všem hostům a to ještě nečekali, že se ženich s nevěstou převléknou do krojů a zatancují „hrozenskú“ (tu prý učil Tomáš Ivanu doma při kazeťáku).Šlo jim to dobře, ale pak jsme překvapili nevěstu zase my a to když jsme si ji začali rychlém tempu půjčovat. Všechno vydržela – tak snad si Tomáš vybral dobře. Zdrželi jsme se dlouho do noci a musíme Tomášovi poděkovat a připomenout, že písnička ze začátku pokračuje méně povzbudivě a to: „ale cí ženací, sedzja na peci, kolíšú dzeci bez gací“!!
Nedakonice
Už při našem prvním setkání s mužským sborem z Nedakonic , jsme si s chlapama „sedli“ a hned nám slibovali, že se musíme setkat i u nich doma „za Moravú“ , jak říkají. Pozvánka nám přišla na červen 2008 , kdy MPS Nedakonic slavil 20.výročí založení a zároveň Nedakoňanka 80–té. Pozvali si kamarády z mužských sborů a dechovka Stříbrňanku. Nám zahrála Marcelka na harmoniku. Zpívali jsme dvě sadečky, které už dobře známe. Chvíli jsme jezdili po Nedakonicích, než jsme našli krásný areál v přírodě. Po přivítání se nám věnovali členové domácího sboru a hlavně pak Jura Schneider nás s kamarádem po ochutnání naší slivovice už do konce neopustil. Nedalo by mnoho přemlouvání a pár by jich odjelo na Kopanice. Bylo to opět krásné odpoledne a když jsme už večer odjížděli, Tomáš byl zásadně proti, že by měl být pro dnešek konec a tak následovala neplánovaná návštěva v Uh.Brodě. Ivana nosila na stůl vše od vína až po výborný kozí sýr a my zpívali jedli a „ťápali“ co nás napadlo (hlavně hlúposti).Tomáš všechno zaznamenával na kameru. Ještě nás lákal k sobě domů Roman, ale už bylo pozdě.
Tak zase někdy příště!!
Strážnice
Když jsme dostali pozvání ke spolupráci na pořadu Muzeum vivum Kopanice, bylo víc než půl roku času. Projekt dostal na starost pan Šimša, kterého záměr byl předvést život kopaničárů v co největší šíři, od tradičních řemesel, přes kroje tance a zvyky, až po svatbu, která se stala ústředním mottem. Toto vše se mělo odehrát od rána až do večera ve skanzenu , mezi stavbami z Kopanic. Pro tak velký projekt bylo zapotřebí spojit všechny, kteří se na Kopanicích o folklor a tradice, ale i řemesla zajímají. Kopaničár, Čečera, Kopaničárek, Mužský sbor z Vápenic a Gajdoši z Kopanic. Celkem přes 100 lidí, kteří na různých místech budou v různou dobu předvádět svůj program. Náš sbor dostal na starost ranní kosení trávy, kolem poledne zazpívat a ještě jsme obsadili role svatebčanů. Já – starý svat, Mirek –otec nevěsty, Olin –otec ženicha, Jirka – zváč. A jak to dopadlo? Nad všechna očekávání. Všechno krásně vyšlo! Speciality chutnaly a jen se po nich zaprášilo. Zpívali jsme vlastně celý den. Při kosení, s ženichem pro nevěstu,v průvodu do kostela i z kostela a pak na hostině. Návštěvníkům se vše líbilo a nás mohlo jen mrzet, že sami jsme celý program nemohli vidět. Velmi spokojen byl i pan Šimša, který náš sbor pozval na košt oskeruší v příštím roce. No a co říct závěrem? Toto bylo opravdu jedno krásné velké divadlo, vlastně takový návrat na staré Kopanice a jak věrohodný návrat to byl ? Získali jsme ocenění Laureát Strážnice 2008!!
Kopaničárské slavnosti 2008
Letošní slavnosti se konaly dva týdny po úspěchu kolektivů z Kopanic ve Strážnici. V sobotu se v programu našlo místo pro předání ocenění Laureát Strážnice 2008, které přivezl pan Jilík. Až s odstupem času nám dochází jakého úspěchu jsme společně dosáhli a jakým fenoménem Kopanice opravdu jsou. Pan Jilík zároveň pokřtil svoji novou knihu Jdu Slováckem krásným, kde je kapitola věnována i slavíčkovi z Kopanic Ladiku Gabrhelovi. Náš sbor zazpíval v neděli v bloku dětských souborů ,mužských a ženských sborů. Počasí nám přálo (sobotní program přerušila průtrž mračen před ohňostrojem ). Zazpívat jsme museli bez doprovodu , protože Marcelka nám ochorela a tak na její zdraví jsme si připili, vyfotili se a to byla tečka za letošními slavnostmi.
Slavnosti vína .
Slavnosti vína v Uh.Hradišti jsou opravdu velkou a slavnostní událostí. Letos jsme byli přítomni za náš region i my se sborem. Průvod vycházel z mařatických vinných sklepů a řadil se podle regionů, kde pod cedulí obcí šly jednotlivé kolektivy. Pod označením Vápenice jsme šli my a to hned za Hrozenčanama s Kopaničárem, Kopaničárkem a Čečerou. Jen Vyškovec zastupovali dva členové Kopaničáru (náš Pavel a Miloš Sedlačík). Možná kdyby na Vyškovci věděli, že za účast v průvodu dostane každý 1000,-korun, bylo by jejich zastoupení početnější. Průvodu se zúčastnilo asi 30 000 krojovaných. Prošli jsme se zpěvem náměstím pod tribunou, kde byly jednotlivé kolektivy představeny přihlížejícím a pak se rozešly do všech koutů města, kde dál hrály, zpívaly a tancovaly. Naše místo bylo u galerie. Pro diváky sledující vystoupení byly připraveny speciality, které jsou v daném regionu vyhlášené. U našeho stánku se „žmolkovicú“ bylo pořád plno. Jako nevídaná pochoutka tady chutnal i obyčejný chleba se sádlem a cibulí. Všem ochutnávačům jsme zazpívali a pak ještě jednou s Čečerou u Slovácké Búdy. Byli jsme všichni rádi, že máme tento náročný den za sebou. Hřát nás může i finanční přilepšení do naší téměř prázdné kasy. Slavnosti byly oslavou nejen vína, ale i krásného folkloru na Slovácku!
Polešovice
Dlouho dopředu jsme dostali pozvání na vánoční zpívání „ O jarmarku do Polešovic“. Nás i Čečeru pozvaly ženské z Drmolic se kterými jsme se setkali a poznali v Nedakonicích. Velkou radost nám udělala Marcelka, když nám sdělila, že si zase po dlouhé době budeme moct zazpívat s Ženičkami , což je pro nás vždycky velká čest a zážitek. Předvánoční mrazivé Polešovice se vzorně připravily a nebylo vůbec nic, co by se dalo vylepšit, natož kritizovat! Pro každý kolektiv byl připraven stůl s pohoštěním. Domácí koláčky, znamenité víno a večeře jak od maminky (řízky).V příjemné atmosféře se nám i dobře zpívalo a protože tam byli chlapi z Nedakonic, hned jsme hledali Juru Schneidera, který samozřejmě dorazil a byla sranda. Zazpíval si s nama Palo Fučuj, kterého jsme přemluvili, když nemohl jet Olin (byl v Opavě s dechovkou). Z Polešovic jsme odjížděli až pozdě v noci po příjemně stráveném večeru. Děkujeme za pozvání!!
Návštěva.
V lednu 2009 oslavila 80.let svého života jedna z žijících legend kopanického folkloru – tanečník, zpěvák a vypravěč strýc Slávek Zapletal. My ho známe z doby, kdy nám na zkouškách Kopaničáru na „starej faře“ předával, co se sám za dlouhé roky naučil. Na jeho silný hlas se nedá zapomenout. Vždycky nám říkával: „kopanický zpěv je hrdelní zpěv a to sa mosí vykřičat, vyřvat a to hlavně ve zkúškách“. Protože mu už zdraví nedovoluje nás občas navštívit, za strýcem jsme se jedno lednové odpoledne vypravili sami. Byli jsme dopředu ohlášeni a tak nás už strýc čekal. Po přání zdravíčka a božího požehnání, jsme mu zazpívali. Byl velmi dojatý a šťastný. Občas i slzička ukápla. S radostí nám dopodrobna vyprávěl o začátcích Kopaničáru o vystoupeních o radostech, ale i problémech které tehdy měli. Odpoledne ubíhalo velmi rychle a když jsme se zvedali k odchodu, měli jsme pocit, že jsme rozhodně nebyli návštěvou nevítanou. A za to jak dnes zpíváme, patří poděkování aj strýcovi a myslím si, že ten pomyslný štafetový kolík nám předal vzorně a je na nás postarat se o totéž! Tak teda strýcu Slávku na zdraví!!
Fašjanky 2009
Loňské fašjanky - premiérové se všem velmi líbili a to nejen nám, kteří jsme chodili v maskách, ale i obyvatelům Vápenic, z nichž se již mnozí ptali, jestli budeme chodit i letos. Vše bylo domluveno jako vloni, jen počasí jsme „zajistili“ pravé fašjankové. Po kolena sněhu a mráz -10 stupňů. Z mužského sboru jsme se letošní obchůzky zúčastnili čtyři. Všechny masky a bylo nás zase kolem 20 se sešli včas, jen maličký problém jsme měli s probuzením našeho traktoru – veterána ze zimního spánku. Pomohli nás roztáhnout kluci z družstva a pak už si spokojeně blafkal. Vyjeli jsme zase nejdřív na Šagátky a pak už se zpěvem pomalu dolů. Letos jsme zajeli i do „Ohráze“, kde nás marně čekali vloni. A že je to odsud jenom kousek do Hrozenkova, vyrazili jsme na spanilou jízdu. Všem se to velmi líbilo, jen traktor byl proti a cestou zpátky nám to dal u kravína najevo. Průvod musel dál po svých. Náš čtyřkolový hrdina se ale dlouho přemlouvat nenechal a tak po vyčistění sítka nádrže jsme ho klikou natočili a spěchali za ostatními. Opět nás stejně jako loni všude vítali s bohatým pohoštěním. Kdo mohl , dodržoval poctivě pitný režim a kdo ne ochutnával různé dobroty. Konec průvodu byl v bývalé škole, kde jsme měli připraven stůl, teplý čaj a zabijačkové hody. Ty přilákaly i Českou televizi, která v regionu točila pořad o masopustu. Letošní fašjanky se musely líbit opravdu každému (nemluvím za traktor) a tak se zase budeme všichni těšit na ty příští.
Košt pálenek z oskoruší
Pozvání na tento košt jsme dostali už vloni ve Strážnici od pana Šimši, který se o strážnický program tehdy staral. Akce se konala 18.4.2009 v Tvarožné Lhotě. Byli jsme dopředu uklidňováni, že o nic nejde, že si jedeme zazpívat. Když jsme přijeli, připadali jsme si jako na větších slavnostech. Spousta lidí a překvapilo nás, že dokonce ze všech regionů Čech. Bylo zde mnoho vystavovaných vzorků a oskoruše je zde téměř posvátný strom. S námi se na podiu střídaly ještě dva mužské sbory, cimbálovka a dechovka z družební vesnice v Rakousku. Připraveno bylo pohoštění, domácí zabíjačka, pokrmy z oskoruší. Lidé měli možnost si zde sazenice oskoruší i dalších vzácných dřevin koupit. Zkušení pěstitelé zde udělovali rady. Na závěr proběhlo slavnostní pasování Nositelů oskorušové tradice. Dobře jsme si zazpívali, okoštovali oskorušovicu a domu si někteří z nás odvezli stromky oskoruší, ale jak jsme slyšeli první úroda je až po mnoha letech.Zatím musíme být věrní slivovičce.Tak na zdraví!!
Zpívání ve Vlčnově
Ve Vlčnově naše sborové zpívání v roce 2003 začalo a od té doby se často setkáváme na různých akcích i s místním mužským sborem. Naposled byli našimi hosty na letošních Kopaničárských slavnostech v pátečním programu Setkání na pomezí. Na oplátku pozvali zase oni nás 25.7.2009 do vlčnovských búd, na hodové zpívání mužských a ženských sborů. Počasí bylo po ranních dešťových přeháňkách vybrané a organizátorům tak spadl kámen ze srdce. Zpívá se tady na louce mezi búdama a dobré počasí je základ. Setkali jsme se tady i se sbory z Podluží a dokonce jsme zjistili, že mají ve svých řadách rodilou Kopaničárku z Vápenic.Pořádají různá setkávání a je tedy možné, že na Podluží se sborem zavítáme. Bylo to příjemné odpoledne, bez trémy a strachu, při pohárku vína, škvarkoch a okurkách.
Svěcení praporu
Každoroční hodové setkání u zvonice ve Vápenicích vyšlo letos na 13.září. Bylo o to slavnostnější, že při mši svaté proběhlo svěcení praporu a znaku obce Vápenice. Zároveň byly znovu vysvěceny zvony. Dostaly jména Josef a Marie. Této mše svaté se zúčastnilo mnoho místních, ale i lidí z okolních obcí. Jak se už stalo tradicí, po bohoslužbě bývá připraveno malé pohoštění. K poslechu hraje dechová hudba Hrozenčanka a všichni si mohou zazpívat s našim,nebo ženským sborem Čečera. Ještě se nestalo, že by této akci nepřálo počasí a nejinak tomu bylo i letos. Každý se chtěl s novým praporem vyfotit a tak jsme se přidali i my. Na fotky se můžete podívat v naší fotogalerii.
Fašjanky 2010
Letošní fašjanky byly již třetí za sebou a tak se dá hovořit o tradici. Letos vyšly na 13.února. Počasí bylo krásné zimní i se spoustou sněhu. Jako „tradičně“ jsme se sešli v budově staré školy ve Vápenicích. Hned jsme ochutnali zabíjačku a na cestu se zahřáli - horkú žmolkovicú. Všech i s muzikantama nás bylo asi patnáct. Dokladem snad může být fotka na schodech školy, kterou vždy děláme ještě než vyjedeme, dokud jsme ještě v kondici. Traktor, kterým jezdíme se od loňska neumoudřil a museli jsme hledat náhradu. Vypomohl nám Bohuš z Hrozenkova i když ani jeho stroj se nevyhnul technickým potížím. Tyto naše staré stroje toho mají už hodně za sebou a budit je ze zimního spánku berou od nás jako velkou troufalost. Objeli a obešli jsme celé Vápenice. V každém domě nás vítali s pohoštěním a nesetkali jsme se se zamknutými dveřmi. Zazpívali jsme a někde i zatancovali za doprovodu dvou harmonik, houslí a ozembuchu, který také potřeboval cestou drobný servis. Ze sboru jsme byli čtyři, což Ladik vyhodnotil jako nadpoloviční usnášení schopnou většinu a tak jsme se usnesli, že akce to byla výborná a budeme ji zařazovat mezi akce sboru. Konec obchůzky byl zase ve škole, kde nás už čekali i ostatní, místní i přespolní, kteří mají rádi písničku, dobrou náladu i něco dobrého na zub.
Nahrávka
Na Kopanicích se rodí nový projekt, na jehož konci by měla být kniha a CD se zachycením života lidí, kteří tady žili a žijí. Záměrem je zachytit zejména postupně zanikající kopaničárské nářečí a to jak v psané, tak v mluvené podobě. Na CD, které bude součástí knihy, budou jednotlivá mluvená vystoupení oddělena písněmi v podání ženského a mužského sboru.Této vzácné věci všichni fandíme a proto jsme se s klukama sešli 28.2.2010 v KD ve St.Hrozenkově, abychom nahráli několik písniček. Bohužel jsme nevěděli předem o které písničky vlastně půjde a tak naše příprava probíhala tak, že jsme si písničku zkusili jednou a pak ji dvakrát nahráli s tím, že lepší verze se vybere. Celé odpoledne navíc vypadával proud a tak pan Peřestý z Bojkovic, který se o nahrávku staral se obával, kolik se toho vlastně zvládne. Někteří z kluků potřebovali odjet do práce a tak i za těchto hektických podmínek jsme stihli natočit asi osm písniček, z nichž by se mohla na CD objevit asi polovina. Doufáme, že se okolnosti z nahrávání příliš na výsledku nepodepíší a s výsledkem se budeme moci pochválit již na letošním ročníku Kopaničárských slavností.
Kosení v Buchlovicích
V neděli 30.5. ve 4:30 hod. jsme se konečně dočkali. Skoro ráno stylově ve staré škodovce s kosami na ohrádce jsme vyrazili směr Buchlovice. V Bánově jsme přibrali Toma a Romana. Cestou několikrát pršelo a přestalo. V Buchlovicích bylo ale ráno bez deště. Sešli se všichni před zámkem, byli přivítáni a pak se dlouhý průvod chlapů s kosami na ramenech i ostatní přihlížející ubírali na zámecké louky. Tam si už každý sbor zaujímal své vybrané místo. Byli jsme mezi prvními kdo začal kosit a abychom přestali a zazpívali nás museli skoro prosit. Šlo nám to pěkně – jak zpívání, tak kosení. Ženské v krojích pak dovezly na vozech s koňmi velké konve podmáslí a vaječnou škvařeninu s chlebem. Svačina to byla perfektní a někteří už vybírali do kterého kouta zahrad poběží, až začne kýška působit. Odehrávala se i soutěž kosců do které jsme se ale nehlásili a radši zazpívali u cimbálovky, kterých tady bylo několik.Nakonec přece jen začalo pršet i v Buchlovicích a tak jsme je opouštěli ve spěchu. V 10 hodin jsme byli už doma. Nakosení , nasnídaní, vyzpívaní a hlavně moc spokojení. Bylo to opravdu krásné nedělní ránečko.
Dolní Dunajovice
V sobotu 19.června jsme si zajeli zazpívat až do Dolních Dunajovic na Jižní Moravě. Vystoupení bylo domluveno na akci ve Vlčnově. Moc jsme se těšili a akce stála rozhodně zato. Odpoledne ve středu obce ve stínu stromů se stalo dějištěm setkání mužských sborů z Moravy a jako hosté byly dva soubory z východního Slovenska. Vtipné uvedení jednotlivých kolektivů a srdečná bezprostřednost zbavila všechny trémy a všichni se cítili jako doma. Dobře mířený vtip a odpověď v podobě salvy smíchu publika se dobře mísily s písničkami ze všech regionů Moravy. Nám se také podařilo zaujmout i pobavit. Přesvědčili jsme se, že je velmi dobré vtipně představit sbor, nebo přidat nějakou příhodu. Z našeho zpěvu a nářečí bylo vidět, jak se od zbytku zcela evidentně odlišujeme. Brzy jsme měli kolem sebe skupinku rodáků, se kterými jsme probírali společné známé, ale i dalších příznivců a fanynek. Z Dunajovic jsme odjížděli pozdě večer a na příjemné odpoledne často vzpomínáme.
Svatba
Třetího července 2010 se nám oženil další člen sboru – Jirka. I když se tomu bránil až do svých 34 let, po dlouhodobé známosti s Blankou své rozhodnutí změnil ( a to jsme mu my ženáči manželství zas tak moc nevychvalovali). Sezdáni byli v Bojkovicích a cestou na hostinu musel u odbočky do kamenolomu ve Bzové, kde pracuje, zastavit před nataženým lanem . Notně pobízen spolupracovníky vzal na sebe ochranné pomůcky – přilbu, sluchátka, rukavice aj. Připraven byl pro něj navrtaný velký několika metrákový kámen, který měl roztrhnout za pomoci kladiva a per. To se mu nakonec za potlesku a povzbuzování nás všech přihlížejících podařilo a kámen pukl i když kolegové mu to úmyslně ztížili nesprávným vyvrtáním děr. Kolona se pak mohla rozjet ke Kordárně. Večer přijeli ostatní kluci ze sboru. Jirkovi a Blance jsme předali dar a popřáli, aby jim spolu všechno vycházelo podle jejich představ. (A trochu sme sa strachovali aby si ho něněchala len pre sebja!!)
Kopaničárské slavnosti 2010
Letos se zahájení Kopaničárských slavností odehrávalo v pátek 16.7. ve slavnostní atmosféře, protože se otevíral rekonstruovaný fiteatr. Náš sbor měl své vystoupení v kulturním domě v programu Setkání gajdošů. Pořadatelé – Gajdoši z Kopanic měli strach z účasti, ale ta byla na „hrozenské“ poměry opravdu výjimečná. Žmolkovica byla výborná a tak paní Vandrová z brněnského rozhlasu mohla uvádět jednoho účinkujícího za druhým. Zazpívali si mužské i ženské sbory, zahráli dudáci i gajdoši. Zahrál i dudák ze Skotska v opravdovém kiltu. Pořad který volně plynul skončil kolem jedné hodiny v noci a rozhodně se musel všem moc líbit.
Dožínky
V neděli 5.září 2010 se konaly ve St.Hrozenkově hody s dožínkami. Pěšky do průvodu se nám nechtělo, vozit nás neměl kdo, tak jsem to vyřešil originálně. Natřel jsem krásně traktor, který nás vozí i na fašjanky, nastříkal na něj obecní znaky Vápenic, zapojil vlečku a za volant posadil syna Pavla. Průvod sa nám moc lúbil a ani sme nestačili vypit půl litra a už byl konec! V rámci programu byla pokřtěna nová kniha „O kopanickéj reči“, na které se podílelo mnoho nadšených lidí z Kopanic. Náš sbor nazpíval několik písní na CD, které je přílohou knihy. Po křtu jsme zazpívali se sborem, ale všichni se těšili na koncert dechové hudby Túfaranky, která přilákala mnoho lidí i ze Slovenska. Došlo i na zpívání mimo podium a tentokrát s chlapama ze sboru z Horné Súče.
Slovácké slavnosti vína v Uherském Hradišti
Na 11.září 2010 jsme měli v kalendáři dlouho dopředu označenu tuto akci. Zase se ale přihodilo něco, co větší sbory nemůže ohrozit. Účast či spíše neúčast tří členů! Nemohl jet Jirka, Tomáš a nakonec ani Roman. Celý náš sbor jel jedním autem a ještě bylo jedno místo volné! Zpátky jsme tak mohli vzít Bohuša Králíka z Lopeníka. Heligonku u sebe sice neměl, ale pobavil nás dokonale. V průvodu jsme šli s Kopaničárem a tak sa na nás každú chvilku otáčal Palo Fučuj s burčákem. Měli jsme sebou víno, které jsme dostali v Dolních Dunajovicích a to sa všeci olizovali! Po průvodu byl dobrý oběd a pak jednotlivé kolektivy z našeho mikroregionu Bílé Karpaty předváděly svá vystoupení. Ani ve čtyřech lidech jsme ostudu neudělali , ale hoši příště radši kompletní !!
U Vápenské zvonice
Dvanáctého září 2010 se odpoledne konala ve Vápenicích u zvonice mše svatá. Jako každoročně se zde sešlo hodně domácích i přespolních, aby si týden po hodech zpříjemnili neděli. Po mši následovalo slavnostní vysvěcení nové sochy svatého Josefa, která byla umístěna do zrekonstruované staré zvonice. Hrála dechová hudba Hrozenčanka. Muzikanti ale spěchali a tak jsme si s nima moc nezazpívali. Čečera zazpívala pár písniček a také spěchala na Súču, do dožínkového průvodu. Počasí bylo krásné a navíc i nezvykle teplé. Pohoštění nechybělo a tak jsme zpívali pro potěšení lidem, dokud se nezačali rozcházet. Ani nám nepřišlo, že odcházíme poslední.
Natáčení s Českou televizí
V pátek 3.prosince 2010 přijela do Vápenic dle předchozí domluvy natáčet Česká televize náš sbor. Jednalo se o díl do pořadu Folklorika věnovaný sběrateli písní Josefu Černíkovi, který se také na Kopanice opakovaně vracel a zapsal zde mnoho písní. Vyšlo také několik zpěvníčků, ze kterých máme možnost čerpat. Připravili jsme malé pohoštění , dali po štamprlce slivovičky a po krátkém sdělení si vlastních představ jsme se pustili do natáčení. Natočili jsme asi čtyřicet minut materiálu, z něhož bylo v 15-ti minutovém pořadu dne 24.1.2011hodně použito. V hudebních ukázkách na našich web. stránkách můžete celý pořad shlédnout. Jsme moc rádi, že jsme se mohli na tomto projektu také podílet.
Fašjanky 2011
Letošní fašjanky které byly až 5.března byly zvláštní hlavně tím, že nebylo všude bílo jako jiné roky a krásné slunečné počasí připomínalo spíš velikonoce. Nikomu to ale vůbec nevadilo i traktor si pobrukoval jinak než při velkých mrazech. Sešli jsme se jako každoročně - skupinka asi kolem 15 masek. Harmonika a ozembuch nám dělali tradiční doprovod. Psát, že všude nás opět vítali s různými dobrotami by bylo opakováním se z loňska. Po objížďce celých Vápenic jsme se těšili ještě na pochoutky z obecní zabijačky a žmolkovicu. Pro přítomné jsme ještě zazpívali a zatancovali.
Šibáky 2011
Stejně tak, jak jsme se chystali na kosení do Buchlovic a nakonec to vyšlo, hodlali jsme letos udělat aspoň malou Velikonoční obchůzku po našich drahých polovičkách, aby nám neuschly (nebo aby usychaly pomalej) a kupodivu to vyšlo. Vyrazili jsme tři – Palo, Mirek a Olin. Srandovali jsme, že jako tři veteráni, tři králové, tři mušketýři , nebo tři blbci. Vzal jsem si kdysi dávno pod svá ochranná křídla náš starý korybáč, který jsme upletli už v roku 1983 a s ním chodívali roky po našich tanečnicích z Kopaničáru. Měl jsem ho doma na hůře a kdykoliv jsem šel kolem něj, tak jsem pohladil všechny jeho mašle s odkazy a nápisy a sliboval mu, že jeho čas ještě přijde. Dočkal se po dvaceti letech. Z časových důvodů jsme k přesunům použili auta, tímto děkujeme také řidičkám – Janě a Evě. První zastavení bylo v Komni, pak jsme jeli do Vápenic na Šagátky , odkud se k nám přidal čtvrtý mušketýr Jirka. Zastavili jsme se u nás a pak do Hrozenka k Mirkovi, kde jsme naši letošní misi ukončili kolem oběda. Všude jsme zavzpomínali, zazpívali, něco dobrého pojedli a popili. Na našeho starého kamaráda jsme nechali uvázat nové mašle a pro veliký úspěch budeme příští rok určitě opakovat!!
Dolní Němčí
Na předhodové zpívání do „Dolněmčí „ jsme byli předběžně pozváni chlapama z místního sboru při našem setkání v Dolních Dunajovicích. O naši účast stáli a tak jsme v květnu 2011 nasedli do aut a vyrazili. Cestou jsme se stavovali pro Romana a Tomáše v Bánově. Roman ale v kroji před barákem nestál. Mazal řetěz na motorce a čekal nás s velikým pomačkaným prstem. Tak teda – mínus jeden. Už si pomalu začínáme zvykat, že na každé vystoupení někdo nemůže. V Dolním Němčí před kulturním domem se už tvořily dva asi stejně velké hloučky. Jeden čekal na vystoupení sborů a druhý na vystoupení našich hokejistů, protože se konalo mistrovství světa. I v průběhu večera se prolínaly davy ze sálu do hospody k televizi a naopak. Nakonec vyhráli všichni. Líbil se výkon jak hokejistů, tak i ty naše pěvecké. Poprvé jsme se potkali se sborem Vavřineček z Bojkovic , který věnoval polovinu vystoupení Kopanicím. Jediné co jsem nejen jim, ale i ostatním sborům záviděl byl počet. Být nás tolik – nepřeju si víc.
Ostrožská Lhota
Do Ostrožské Lhoty jsme se těšili, protože se nejednalo jen o zpívání, ale i soutěže v kosení trávy – když nám to letos nevyšlo do Buchlovic. Po příjezdu nás všechny přivítal starosta, který který si na chvilku odskočil před hospodu, kde se účastnil srazu svého ročníku. Poté jsme se za zpěvu odebrali do místního parčíku, kde se celá akce odehrávala. Jak už to na takových akcích chodí potkali jsme zase spoustu kamarádů z různých mužských sborů, ale byl tady také jeden sbor ženský a to Drmolice z Polešovic se kterýma jsme se potkali také na několika akcích. Každý sbor zazpíval a po posledním vystoupení začala soutěž v kosení. Přihlásili jsme Mirka a viděli jsme ho jako jednoznačného favorita!! Nehodnotila se jen rychlost, ale rozhodovalo více kritérií. A i když nakonec si pro ceny šli jiní, pro nás byl vítězem Mirek. Místní měli pro všechny účinkující připraveno vzorné pohoštění. Jitrnice, tlačenka, podbradek, koláčky, víno. Každý si našel co mu chutná. Nakonec jsme se zpěvem přešli večerní Ostrožskou Lhotu , nasedli do aut a vyrazili domů.
VI. ročník slavností na Lopeníku
Nestává se nám příliš často, abychom měli v jeden den dvě akce. Šestého srpna se nám to „poštěstilo“ zakusit. Lopeník se svojí rozhlednou vysoko v horách, přístupný pohodlně turistům, hůře již osobním automobilům ale hlavně zcela nedostupný autu mému. Bylo pro nás štěstím, že Tomáš vzal starého dobrého FAVORITA a přes všechny nástrahy v podobě hrubého makadamu, kořenů, bláta nás dostal až pod samou rozhlednu. Kroje a bóty tak zůstaly neposkvrněny. Právě probíhala mše. Připomínalo mi to jako by pan farář měl zrovna vystoupení, které všechny nezaujalo, což ale mnohým nevadilo aby v různých koutech popíjeli pivo a pojídali guláš. Prošli jsme se kolem rozhledny, vystoupili na ni a kochali se pohledy na všechny strany. Fotili jsme se na rozhledně i pod ní, sami i s různými přítomnými osobnostmi. Jak s Bohušem Králíkem, Karpatem – vládcem Bílých Karpat, tak i s panem Tomiem Okamurou, který na nás zapůsobil otevřeností a skromným vystupováním. Líbili se mu naše kroje a když jsme ho zvali do Hrozenkova na slavnosti (750.výročí první zmínky o obci), litoval, že o této akci nevěděl dříve. Naše vystoupení tady představovalo dva krátké vstupy. Určitě bychom se rádi zdrželi déle, kdyby nás nečekalo odpoledne ještě vystoupení na výše zmíněných „ Hrozenkovských slavnostech“.
Hrozenkovské slavnosti
Druhým vystoupením našeho sboru 6.8.2011 byly hrozenkovské slavnosti, které se konaly jako oslava 750. výročí první písemné zmínky o Starém Hrozenkovu. Pozvány byly hlavně soubory z obou stran hranice, ale i „družební“ Španělé a Poláci. Oslava to byla vskutku důstojná a zejména domácí kolektivy si nemohli stěžovat na nedostatek prostoru se představit. Náš sbor byl zařazen do bloku s názvem „ Šak to bože časy bývaly“ spolu se souborem Kopaničár a Čečerou a ve více než hodinu a půl dlouhém pořadu se diváci s námi mohli projít rokem na Kopanicích od -jara do jara. Se sborem jsme zpívali písničky žňové a vojenské. Večer pak vystoupil Petr Bende se svoji skupinou a cimbálovou muzikou Grajcar. Ohňostroj před půlnocí se líbil a pak dostaly prostor i místní moderní kapely. Na celé vystoupení jsou zatím jen kladné ohlasy i když „není na světě člověk ten, co by se zavděčil lidem všem“!
Žítková U kapličky
Dne 3. 9.2011 jsme po delší době, tedy po sedmi letech přesně zavítali na Žítkovou, abychom zazpívali po hodové mši svaté. Pozval nás pan starosta Pernička, ale u kaple v Hucách nám nejvíc uléval Laďa Masařík. Jak už se stalo pravidlem, schází se tady rodáci ze Žítkové a okolí a mají si hodně toho co povědět a rádi si poslechnou kopanickou písničku, nebo si jen tak „ porečnovac“ , protože tam kam je vítr zavál se tímto krásným jazykem určitě nemluví. Zpívali jsme a odcházeli se zpěvem až mezi posledními. U bývalé dolní školy jsme pak byli „odchyceni a nuceni“ zúčastnit se krásného pohoštění, což jsme rádi uvítali a zase přidali pár písniček. Ostatně k tomu nás nikdo nemusí nikdy nutit. Zase se necháme rádi pozvat :))
Dožínky Starý Hrozenkov 2011
Dožínky ve Starém Hrozenkově patří mezi další již tradiční akce našeho sboru, kterých se účastníme každoročně. Ne jinak tomu bylo i letos 4.9.2011. Na tuto příležitost jsem si připravil svůj traktor, kterým jezdíme. Umyl natřel a dokonce na vlečku jsem si pořídil letos nové desky, které jsem si nechal nařezat na obecní pile v Hrozenku. Tři lavičky a na ně buď deky nebo vlňáčky, aby nás nic netlačilo. Průvod jsme se objeli, občas zazpívali a občas si dali po jedné. Počasí tradičně krásné, lidí plno, tak co si přát víc?
Slavnosti vína v Uherském Hradišti.
Za týden po dožínkách ve Starém Hrozenkově, 10.9.2011 jsme jeli zastupovat region Bílé Karpaty na Slavnosti vína do Uherského Hradiště. Je to obrovská akce, je tady taky průvod účinkujících jako u nás v Hrozenku, ale tady musíme jít pěšky a to je z Mařatic od vinných sklepů do Hradiště na náměstí pěkný kůsek. To potom vzpomínáme na vlečku a traktorek jak by sa to pěkně vezlo aj tak bez deky nebo vlňáku na deskách. No ale zas si to tady zpříjemníme zpíváním a burčákem . Na stanovištích regionů pak jsou různé dobroty od koláčů přes chleba se sádlem až po žmolkovicu a tú my možeme. Tak nám to uběhlo i letos. Navíc jsme potkali kamarády z jiných sborů a když přeje počasí jako letos je to vždycky zážitek. Jak pro diváky, tak pro nás.
Vápenice U Zvonice
Včera jsme se vrátili ze Slavností vína v Uh.Hradišti, kde slavila hlava na hlavě. Dneska 11.9.2011 se ve Vápenicích u zvoničky konala hodová mše svatá a po ní jsme zazpívali všem, kteří zase po roce vyšli do kopce , aby Vápenice měli jak na dlani. Srovnám-li včerejší slavnosti – byla to oslava vína, folkloru, tradic, zatímco tady se jedná o oslavu krajiny, která tvoří krásnou kulisu ať při práci či zpěvu a zdejšího člověka který do ní patří. Ale dost filozofováníJ Když jsme si zazpívali u zvonice, sešli jsme z kopečka a v bývalé škole bylo připraveno malé občerstvení. Pro nás bylo příjemným překvapením, že si přišel za námi zazpívat Vítek, kterého pořád lákáme mezi sebe!
Rok 20012
Vzhledem k tomu, že čas je můj velký nepřítel a jsem se psaním této kroniky značně pozadu, rozhodl jsem se, že zhodnotím celý rok najednou. Snad se mi to podaří dohnat :))
Pro nás začal rok 2012 koštem páleného ve Vápenicích, který se konal 21. ledna. Jak už to na takových akcích chodí, je to především doména mužů, ale ani místním či přespolním ženám není alkohol v podobě slivovice, hruškovice, nebo z jiného ovoce cizí. Náš košt nečítá stovky vzorků, ale je to zase příležitost aby se lidé sešli a pobavili a k tomu jim rádi zazpíváme. Další akcí byly fašjanky. 18.2. 2012 jsme zase na traktoru objeli Vápenice za doprovodu harmonik. Je to akce, které se zpravidla účastní polovina členů sboru. Každoročně s námi jezdí holky z Čečery, ale i mladí z Vápenic. Objeli jsme Vápenice od Šagátek až na točnu. A potom hurá do bývalé školy – ohřát se a sníst něco ze zabíjačkových výrobků. Letos přijel i pan Okamura, se kterým jsme se potkali už na rozhledně na Lopeníku. Do 25.srpna jsme čekali na další akci a tou byla svatba Jany a Martina v krásném prostředí v Kunovicích sádkách u Olšavy. Byli jsme pro ně překvapením a jak tvrdili příjemným. Krásně se o nás postarali a my jim na oplátku zazpívali jak sami, tak i s přítomnou cimbálovkou. Devátého září jsme zase vyjeli do tradičního dožínkového průvodu ve Starém Hrozenkově. Traktor nechyběl a pamatuju si skoro všechno až do konce – slivovica, pivo , žmolkovica J (zase jsem říkal, že nebudu už pit). 16.9.2012 se ve Vápenicích konala hodová mše svatá. Byla vysvěcena nová kaplička u mostu ve Vápenicích. Poté jsme zazpívali u bývalé školy a opět přišel Vítek. Nechceme ho vyplašit. A už tu máme advent a s ním 8. prosinec - den ochutnávky kopanických jídel. Událost měla velký ohlas, lidé se zajímali o jídla která měli na talíři jako malí. Ochutnávali a fotili, no a my taky ochutnávali a zpívali. Přiblížil se konec roku ten pro nás představuje poslední vystoupení a tím je zpívání koled na Štěpána v kostele ve Starém Hrozenkově. Zpívala také Čečera a Kopaničár. Za rokem 2012 se ohlížíme jako za dalším rokem našeho úspěšného účinkování.
Rok 2013
Tento rok jsme chtěli pojat jako rok oslav našeho 10. výročí založení. Začali jsme 21. ledna 2013 koštem páleného ve Vápenicích. Stejně jako každý rok byla dobrá nálada, zazpívali jsme si, zahrály heligonky ale rozdíl byl v mém umístění. Získal jsem druhé místo za vzorek slivovice. Fašjanky ve Vápenicích letos byly 9. února, byl napadlý sníh, ale na cestách led a to pro traktor není nijak ideální povrch. Všechno jsme ale s opatrností zvládli a na konci nás zase čekal teplý čaj a zabíjačkové speciality. Ty nám po všech koblihách, koláčcích, jednohubkách či zákuscích přišly vhod. Už od podzimu jsme si chtěli udělat „takovú lepší zkúšku“ a upéct nějaké husičky. Vyšlo nám to ale až v dubnu. Řekli jsme si, že tři husy pro 7 chlapů bude stačit. Upekl nám je Mirek Lebánek (Kuricuj) ve své vyhlášené víceúčelové udírně. Ty jsme také snědli v rámci oslav výročí založení. Byly výborné. Letošní Kopaničárské slavnosti jsme brali rovněž jako oslavu výročí založení a proto jsme si s klukama vzali na starost páteční program slavností a pojali ho jako zpívání mužských sborů. Zavolali jsme si kamarády z Nedakonic, Dolních Dunajovic, Ostrožské Lhoty a Horné Súče. Popřát nám přišly s písničkou i holky z Čečery a Kopaničár. Velmi zkušená konferenciérka z Trenčína mi na konci sdělila, že měla obavy, jak může zaujat program v němž budou celý večer bez tance zpívat chlapi. Byla ohromena krásnou atmosférou jaká tady zavládla a pořad zařadila mezi nejzdařilejší co kdy páteční program slavností nabídl. Byla to pro náš sbor poklona. Tu nám rovněž složili muži ze sborů a záviděli, jak krásný areál tady na Kopanicích máme. Na den 10.8.2013 nám přišlo pozvání z Hroznové Lhoty. O naše vystoupení tak stáli, že mi paní co vše měla na starost volala i jednu hodinu v noci. Všechno měli perfektně zorganizované, pohoštění výborné – jen diváků poskrovnu. Že prý je problém je vytáhnout od počítačů a televize. Nám to ale nevadilo a po Ostrožské a Tvarožné jsme rádi zazpívali i v té jejich Hroznové Lhotě. Léto je skoro pryč a 8. září jsme znovu vyrazili s traktorem na dožínkový průvod ve St. Hrozenkově. Průvod vyjel z kačičárny jako vždy a veškerá stará technika – traktory, mlatičky, fukary,koně, vozy, chlapi s kosama a cepama, ženské s hrablama a ostatní soubory a dechovky se zpěvem a tancem objeli dědinu až před obecní úřad, kde na podiu převzal starosta dožínkový věnec a každý přítomný kolektiv potom velké spoustě diváků ukázal své umění. Náš sbor zpívá na dožínkách zpravidla mimo hlavní podium. Po dožínkách jsme si do Vápenic na 15.9.2013 pozvali mužské sbory Hútek z Bánova a Krasavce z Ostrožské Nové Vsi. Po mši svaté, která byla opět u kapličky na kraji Vápenic se všichni odebrali do našeho kulturního centra, čímž je budova bývalé školy a tam bylo zahájeno první zpívání mužských sborů v historii obce Vápenice. Zazpívala také Čečera. Vůbec jsme se nebáli jak zpívající sbory příjmou místní. Bylo pro ně zajímavé sledovat odkud jsou, jaké mají kroje i nářečí. Všem chlapům se u nás líbila pohostinnost, srdečné přijetí i příjemná atmosféra. Na adventní ochutnávku kopanických jídel 7.12. jsme si pozvali mužský sbor z Kunovic. Z Březové přijely zazpívat děti, které doprovodila CM z Bánova. Na štěpánské zpívání v kostele ve St.Hrozenkově 26.12.2013 jsme si připravili několik slovenských koled. Všechny jsme tím překvapili - moc se líbily. Tím jsme ukončili pro nás velmi významný rok.
Rok 2014
V lednu každého roku akcí sboru mnoho nebývá, spíše je to tedy výjimka. Bylo pro nás milou povinností navštívit po delší době 18.1.2014 opět strýca Slávka Zapletala. Ten i když mu nohy neslouží, má hlavu jako počítač a i v jeho věku dokáže poutavě vypravovat příběhy jak z historie obce, souboru, divadla, družstva, tak i rodin a kamarádů. Máme rádi jeho a on má rád nás. Máme-li někomu vděčit za to jak zpíváme, je to i jeho zásluha! Prvního března byla sobota a opět se někteří z nás účastnili fašjanků ve Vápenicích. Letos počasí vypadalo spíš na velikonoce – po sněhu nebyla ani památka, což uvítal zejména stařičký traktor, ale zasněžené mrazivé idylce to trošičku ublížilo. Odpoledne v bývalé škole se ale neslo v tradičním veselém duchu s dobrotami na talíři i ve štamprlce. Tyto fašjanky nás organizoval Jožin Kubáník jako gazda v kroji z pozice starosty naposled. Snad na nás nezanevře a přijde i příští rok! Na 17.května jsme dostali pozvání od Krasavců, zazpívat si na setkání mužských sborů v Ostrožské Nové Vsi v místních lázních. Krasavci jsou celkově veselá kopa a moc jsme se těšili. Nezklamali a připravili veliký košt vína a pohoštění. Potkali jsme tam i další sbory. Líbili jsme se a máme čekat pozvání od sboru ze Slovenska. Zazpívali jsme si s Hútkem a celý pobyt byl opravdu přímo lázeňský! Začátkem června mi zavolala Andrea Sedlačíková ze Žítkové, že manžel Jeník slaví 40-cetiny a je naším velkým obdivovatelem ( což víme a lákali jsme ho taky zpívat – marně) a my bychom měli na jeho oslavě zazpívat jako překvapení večera. Slíbili jsme a 28.6. 2014 jsme na Žítkové v dolní škole překvapili Jeníka i ostatní hosty. Mysleli jsme, že zazpíváme pár písniček, ale byli tam i kluci Rapantovi, kamarádi kteří chodili s námi i do Kopaničáru a tak jsme se nakonec střídali s pozvanou kapelou a odjížděli ze Žítkové až pozdě v noci. V červenci a to konkrétně v sobotu 12 jsme vystoupili na Kopaničárských slavnostech v pásmu o bohyních a čarování. Už při vystoupení tam na nás pokřikovali chlapi z Bánova, abychom nezapomněli, že příští týden u nich. 20. července jsme tedy vyrazili do Bánova. Bylo to moc milé setkání v „komornějším“ prostředí. Potkali jsme a vyfotili se s hercem panem Aloisem Stehlíkem a byla to akce na které se loučil bánovský pan farář, vzácný to člověk, který se svou heligonkou rád zavítal i k nám do Vápenic na nejednu akci. Sedmnáctého srpna jsme se vypravili do Uherského Hradiště – Sadů, kde je doma výborný mužský sbor Derfla. Tam jsme také potkali pana faráře Josefíka, který působil v Hrozenkově, ale vyskytl se tam i Ivoš Kaňovský kamarád, s nímž jsme na vojně tancovali ve vojenském souboru Regrúti. Krásné odpoledne a myslím, že nám odvaha rozhodně nechybí, když mezi sbory se 14-18 zpěváky jsme dorazili 4 „slovy čtyři“ chlapi a bez doprovodu zazpívali a sklidili velký potlesk! Už tady ale máme 7. září a to startujeme zemědělské veterány a vyrážíme na dožínky v Hrozenkově. Každý rok zatím počasí přálo, ale letos jsme půl hodiny před průvodem nevěděli, jestli pojedeme nebo ne. Nakonec se počasí umoudřilo a vše vyšlo ke spokojenosti diváků i pana starosty. Na hodové mši 14. září ve Vápenicích bylo počasí krásné a také náš sbor se sešel téměř kompletní, (chyběl jen Tomáš). Pohoštění bylo také tradiční a tak jsme mohli jen zpívat a bavit se i s Čečerou. Přišla sobota 29. listopadu, zima jak sviňa a já, Olin a Ladik jsme jeli do Strážnice, kde jsme v krojích vypravovali návštěvníkům skanzenu v jedné z chaloupek o tradičních zvycích v adventu na Kopanicích. V chalúpce bylo zima, ale byli jsme rádi, že jsme uvnitř, protože soubor Světlovan koledoval venku na mraze a větru. Blíží se konec roku a ve Vápenicích jsme zpívali 6. prosince návštěvníkům ochutnávky kopanických specialit. Chutnalo všem a všechno a nám hlavně žmolkovica!! Vánoční atmosféru lze dokonale nasát na Štěpána v kostele ve St. Hrozenkově. Zpíváme tam se všemi místními soubory a sbory vánoční koledy. My jsme po loňském úspěchu, který jsme zaznamenali se slovenskými koledami, zazpívali opět tyto. Čekali jsme, že zazpíváme ještě několik koled venku, ale veliká zima a mráz hnal všechny domů. Hodnocení letošního roku nemůže být negativní. Kam jsme zavítali, tam jsme slovem i písničkou rozdávali radost a dělali dobré jméno nejen Vápenicím, ale celým našim krásným Kopanicím :))